První cíl splněn

A tím bylo dostat se do playoff z co nejlepší pozice. Poslední dva zápasy jsme hráli s prvním a druhým týmem tabulky. Proti Hustopečím nás a) nelimitovala Bářina ruka v křeči, b) netrápilo pitomé hřiště (a naopak si ho užil soupeř) a c) moje neúčast dala vyniknout rostoucí Járově formě na pozici jedničky. Ujal jsem se role nehrajícího nepřítomného kouče a hodinu před emocionálně náročným zápasem s Jiřím Krejčiříkem udělil po telefonu Jardovi jasné pokyny. Nějak to udělej, nevím jak, ale musíš vyhrát. A Jarda to (nezvykle ve dvou setech) nějak udělal, a k tomu holky zahrály svůj tradičně špičkový standard a bylo to 5:3! No a včera na Premiéře šlo o druhé místo. Přetěžký soupeř, já zcela z formy i s Ester a prasátkem Peppa v tělocvičně. Ve čtyřhře jsme s Liborem nepřipustili žádné překvapení, tradičně jsme se nedrželi taktiky a tak jsme vyhazovali křížem a hráli na jistotu po lajně do sítě. Kluci na dvojce to po smolné sérii ve třetím setu také nezvládli, zato holky se činily - nejdřív čtyřhra a pak i mix jsou naše! Do singla jsem šel s tím, že vyhraju, ale odehrál jsem zřejmě nejhorší zápas sezóny vůbec, kombinace polotmy na hřišti, chytře hrajícího soupeře a nutnosti krotit dítě pobíhající po tělocvičně v průběhu zápasu mi moc neprospěla, nakonec jsem se k výhře protrápil (ještě že na druhé půlce hřiště bylo světlo). Vedle zatím Libor rupnul, Bára padla s dívčí hvězdou Premiéry, a tak tíha získat remízový bod zůstala ležet na Honzovi. Tělocvičnu musím opustit po prohraném prvním setu, abych se doma dozvěděl, že Honza to poprvé v sezóně dal a remíza 4:4 nám zaručuje druhé místo! Holky, bravo! Kluci půjdou zatím trénovat klíry...