Se ctí

Play-off, vyvrcholení celoroční soutěže. Týden před zápasem, náš trénink. Nejdu, leze na me chřipka, Jirka volá, že taky nejdou (rýmička), Libor doma válčí se střevní chřipkou a Bára to definitivně ruší.

Sobota před zápasem. Honza hlásí pekelnou chřipku, Libor se cítí první den dobře. Dlouhodobě nepřítomní Jára a Tomáš jsou stále dlouhodobě nepřítomní. Jdem do toho pouze ve třech klucích a to nevěstí nic dobrého.

Neděle, hurá na ně - Premiéra C. V šatně jsou kluci z Premiéry smutní a hlásí, že jim také někdo chybí. Ale v hale jich napočítám akorát (i když také nejsou v optimální sestavě), takže bohužel začínáme za stavu 0:1. S Libim máme zas jeden z dnů blbec, navíc soupeři hrají o třídu líp než na podzim a po zásluhe prohráváme. Vedle holkám utekl druhý set, ve třetím už neváhají. Jdu počítat Liborovi singl, hraje zase se Zdeňkem Sárou a s tím se mu nedaří. Dneska mu to nejde ale vůbec, rve se, snaží se, ale nemá šanci. Na vedlejším kurtu Jirka ("Juro hraješ druhý singl!" "Ale já nehraju singla! Já fakt singl nemůžu hrát...") s přehledem přehrává dvojku soupeře a je to 2:3 a to není vůbec špatné. Jdu na Honzu Tomka (zas!), což přece nemůžu prohrát (!). Honza je nachlazen a po každé výměně, sestávající se z max. 4 míčů, smrká, frká, vydýchává, případně konzultuje s publikem hru, takže se nejsem schopný dostat do nějakého tempa a stíhám v prolukách sledovat skoro celý Bářin zápas. Soupeřka se drží, ale v půlce setu se vždy zlomí a je to. Já to naopak moc nedávám, nemůžu se soustředit, motivace nula, spíš přemýšlím jak si ještě víc nezprasit natáhnuté tříslo (nebo co to s nohou mám). Honza je naštěstí z mé tragihry překvapen a radši to háže do autů. Takže 4:3 a mixuje se. Jura rozjetý ze singla (budeš ho hrát častěji!) to tam J. Lickovi sází doleva doprava a krasojízda je zakončena prvním vyhraným setem. Neobyčejně kvalitní zápas přitahuje pozornost celé haly, soupeř se zlepšuje a druhý set berou Premiéristé. Třetí set a hraje se o vše, kvůli skreči je jasné, že remíza nám nestačí. Hra má grády, ale naši jsou pořád o krok vzadu a nakonec po úžasném výkonu prohrávají. Jsem rád, že jsme schopní předvést i takovouhle hru. Jura a Petra super. Do semifinále jde soupeř, vzhledem k okolnostem nám to ale moc nevadí, odehráli jsme to se ctí a budem zbrojit na novou sezónu!