David chválil!

Největší událostí včerejšího zápasu s rozjetým Podivínem byl rozhodně fakt, že nás David pochválil. Třeba se za nás bude i trošičku míň stydět, ale to už je ode mě možná troufalost...No, popořadě. Podivínů jsme se celkem báli, Richarda jsme se i přes apelace nedočkali, tentokrát jeho „nemožem priísť“ přislo dokonce s jednodenním předstihem. Začali jsme tradičně čtyřhrami, holky vyhrály, Libor s Jirkou se rvali taky o bod, ale ve vypjaté koncovce neuspěli. Já s Jardou jsme začali velmi dobře, ve druhém setu soupeř sice prokoukl geniální taktiku „všechno na bílého“, ale doplácali jsme to bez nějakého většího dramatu do úspěšného konce. A šlo se na nejzábavnější část večera, singly. O těch moc psát nemůžu, neboť skoro celý zbytek večera jsem strávil na kurtu v bitvě s novým podivínským esem. Pěkně jsem si zahrál, ovšem ve třetím setu se na mně začal projevovat uplynulý týden proseděný na konferenční židli a tak nějak jsem nezvládl konec. Útěchou mi je pouze fakt, že soupeř nebyl žádné ořezávátko a o víkendu se mu dokonce podařilo vyhrát jakýsi turnaj starších žáků. Mezitím co jsem se proháněl s juniorem se na vedlejším kurtu Bára pokusila zopakovat skvělé jarní představení s Denisou Solaříkovou, tentokrát ovšem zcela bez šance. V přestávce mezi druhým s třetím setem jsem shlédl pár výměn a nabyl jsem dojmu, že podivínská bomberka by zřejmě  z kurtu vymetla postupně celý náš tým... Stihl jsem ještě rozhodující sety Libora i Jardy a byl jsem pyšný, že s nimi můžu hrát v jednom týmu, krásný sebejistý výkon! Takže 5:3 a mohlo to být i lepší, kdyby dle pana trenéra „bylo víc klidu v koncovce“. Já bych teda spíš potřeboval odlepit nohy od země... Příští dějství sehrajeme na Slovácku, ovšem kde, je otázkou, neboť domluva s tamními týmy není úplně jednoduchá. Zbývá si jen přát, aby dojel Richard, pokud mu v tom samozřejmě nezabrání přejezd hranic.