Třísetová zoufalství v potemnělých Tuřanech

Nevlídné sobotní odpoledne jsme strávili v Tuřanech, kde bylo cílem posílit šance na playoff a pokud možno eliminovat hrozbu sestupu, která je letos více než reálná. Proto jsem se v týdnu jednu jízdu z práce trolejbusem věnoval možné sestavě ve snaze nechat všechny dobře zahrát a zároveň jednotlivé posty obsadit takticky tak, aby byla maximální šance na vítězství. Výsledek nebyl týmem přijat bez výhrad, ale sestava nakonec dostala důvěru.

6-ti kurtová hala byla po našem příjezdu ponořena v přítmí, které k údivu všech zůčastněných nezmizelo ani se začátkem utkání. Ale chápu, v páté lize si člověk nemůže moc vyskakovat, vzít si čelovku mne bohužel nenapadlo. S BC Řečkovice jsme začali na třech kurtech debly. Dívky, základní kámen našeho úspěchu, zvítězily ve dvou setech, pánové si to v obou případech protáhli na tři. Byly to nervy a stihl jsem vypít půlku připraveného ionťáku než konečně soupeř padl a bylo to 3:0 do začátku. Nemohl jsem se nepochválit za geniálně vybranou sestavu a liboval si, že tentokrát v tradičně vyrovnané bitvě s Pavlem Neumannem v singlu nepůjde o nic a v klidu si zahraju. To jsem ještě netušil, jak šeredně se mýlím. Vše pokračovalo dobře i dál a nic nenasvědčovalo zvratu – Bára, Tomáš i Honza vyhráli první set. A pak to šlo do háje. Báru po prohře střídám na nejtemnějším kurtu v hale já, Tomáš mezitím prohrává taky. Hraju děsně, nezvládám koncovku třetího setu a prohrávám 19:21. Na lavičcce se dozvídám, že Honza ve třetím setu vybojoval čtvrtý bod a poslední šancí na vítězství v zápase je mix, kde se zrovna hraje třetí set a je to 18:15 pro nás. Koncovkové zoufalství jsem si na lavičku bohužel donesl s sebou, po chvíli je to 18:18, Jiří chybuje a Petra supí. Úplnou koncovku ale nezvládl soupeř a je tam pátý bod. Naši se radují, Petra si plácá a vyvrkne si kotník. Jirka, rozjařený vítězstvím, na lavičce o celé situaci vtipkuje, netušíc, že a) utkání s Hamrama je zřejmě v čudu a b) dělat si legraci ze zraněné manželky není zrovna nejlepší začátek blížícího se rodinného večera. Zbytek týmu propadá trudomyslnosti. Petra po deseti minutách hlási, že to nějak půjde. 

(skok vpřed: nakonec, v neděli ráno...je to zlomenina)

 

Tak zase zpět do Tuřan. Zde je potřeba vysvětlit, že strategie našeho týmu je již po několik let stejná. Holky vyhrají všechny tři zápasy a někdo z kluků se pochlapí, ideálně dvakrát, což ve výsledku znamená vítězství. Tento stereotyp byl narušen hned v úvodním dívčím deblu, kde se holky sice držely, ale soupeřkám stačilo dropnout na Petru a byl konec výměny. Zřejmě otřesen z rozpadu pečlivě volené strategie jsem se protrápil k vítězství v singlu, které naštěstí sledoval jen Tomáš u počítadla, a ten o mé hře i tak nemá vysoké mínění. Debly kluků dopadly dle mého původního předpokladu, Tomáš s Jirkou drtivě vyhráli a Tomáš s Petrem drtivě prohráli (sorry kluci, ale někdo tam nastoupit musel). V singlu nás soupeř překvapil nasazením tradiční trojky na dvojku, což mi Honza neopomněl za stavu 2:11 z kurtu vyčíst („To měl být ten lehčí, ne?“). Ve druhém setu pěkně zabojoval,ale k ničemu mu to nebylo. Petr na trojce zopakoval Báru z prvního kola a ztratil vedení 19:10, a pak následně i celý zápas. No, i takový je badminton a to je na něm krásné (ale ne kdzž se to stane zrovna vám). Bára se zatím bohužel drží tradice z prvního kola soutěže a po vyhraném prvním setu prohrává oba další. Takže mix, do kterého Petra nastoupila s Tomášem jenom proto, aby se neplatila pokuta, už byl pouze o body. Ale i ty se mohou při vyrovnanosti letošní soutěže hodit. Tomáš zvolil tradiční taktiku Davida Pokorného – postav dívku do jednoho předního roku a hraj singl – a předvedl parádní představení, které bohužel prohrál 25:27 ve třetím setu. Celkově 2:6 a druhá letošní prohra.

Jsme v polovině základní části sezóny a zatím nic moc, a to nejenom výsledkově, ale především herně. Problém je, jak víme, i v hlavách, protože hrát tolik třísetových zápasů není normální. Dokonce i náš jediný fanoušek se podivoval, co nás na těch utrápených vítězstvích a zbytečných prohrách tak baví. Mně tedy nic. Uvidíme, co s tím za tři týdny uděláme. Další kolo bude u Badmenů.