Obětiny

Z posledního kola se Bára vrátila oči navrch hlavy, jak jsou ti Badmeni dobří a ža se máme na co těšit. A to nás potom ještě čekala Kometa D, všechno na Kuklenské, kde se nám nehraje dobře. Do toho Jára stále zraněn, Tomáš v Rakousku a Libor s Honzou hlásí rodinné akce a že je to špatný. Nakonec se hecnou a manželky jsou ukecány alespoň na jeden zápas.

Na Badmeny tedy jdeme v klasickém složení s jedním fanouškem navíc. Čtyřhry pánů jdou jako na drátkách, s Liborem utkání zvládáme bravurně ve dvou setech, vedle chlapci zápasí s formou, pak přeladí na vyšší výkon a ve třetím setu vítězí. Jdu na singl, překvapivě ne s Frantou. Zdeněk mi dělá, stejně jako orientace v tělocvičně, značné problémy, naštěstí na lavičce vymyslím plán, který funguje a ve třetím setu už unavený soupeř kazí sám. Souboj Libora na vedleším kurtu nevidím, ale zřejmě se mu soupeře podařilo vydeptat, neboť souboj končí vzteky hozenou raketou a je to průběžně 4:0! Petra se raduje, že se nemusí snažit a jde s Bárou na debla. Nedá se na to dívat, naštěsí se prokazily k vítězství v prvním setu a v tom druhém se už trochu sebraly a je to 5:0! Honza před úprkem domů prohrává souboj na třetím singlu a ztrácíme první bod. Bára jde zápasit s mladicí. Ta dle mého názoru hraje pěkně, leč dle Báry poněkud odevzdaně, a hladká výhra předchází mix, kde Klecerovi po počátečním rozjímání končí třetí set smečí a máme v kapse 7:1. Na to, že jsem doufal v remízu, je to parádní.

O co byl souboj s Kometou kratší, o to byl zábavnější pro mně a Báru. Začali jsme ale deblem s Jirkou, v prvním setu to nebylo špatné, ale ve druhém to klasicky koním a bod nebereme. Už to může být diky třem skrečovaným zápasům jenom remíza. Bára 1 bojuje s Bárou 2 a je to řežba náramná. Dívky běhají sem a tam, dlouhé výměny střídají ještě delší. Jak Petra poznamenala na lavičce, Bára 1 když nemůže tak se ještě kousne. Kousla se, ale nakonec to nestačilo. Bára 2 se raduje na lavičce tak upřímně, že se málem raduju taky. Začíná mix, Klecerovi ale tahají za kratší konec, což ovšem sledovat nemohu, neboť jdu na poslední zápas dne, singl. S Mírou 2 jsem už hrál v památném utkání s Řečkovicema, tenkrát jsem vyhrál, ale on nám to pak vrátil útěkem z Richardovy lopaty ve třetím setu, díky čemuž jsme o tři míče nepostoupili v play-off. Takže co s ním, má to v ruce a občas hraje takové ty zastřené údery, se kterými má mé lenivé tělo problém. Snažím se přistupovat co nejdřív k míči, aby na ty svoje kulišárny neměl čas, daří se. V druhém setu hra značně graduje, když míč letí asi po 47mé přes síť tak si říkám, že to už není možný, naštěstí se vždycky kousnu a dělám krok navíc, Mírovi se už nechce, nemůže, dělá chyby a získávám čestný bod.

Úkol na leden je jasný, dostat co nejmenší nakládačku s FSPS a pak zničit Řečkovice.