Inu, jak to celé probíhalo. Úvod, jako obvykle, patřil čtyřhrám. Holky svůj úkol splnily poměrně rychle, v druhé polovině druhého setu to dokonce chvilku vypadalo jako badminton a David se tvářil spokojeně. Rozehřátá Bára vzápětí nastoupila na singla, vyhrála, ale podle výrazu Davida soupeřku příliš šetřila, když ze stavu 12:0 zvítězila „pouze“ 21:8. Připsali jsme první dva body, bohužel to byly zároveň body poslední. Pánové v deblech sice bojovali na tři sety, knihovníka s blondýnem ani bratry v triku však neudolali a z kurtu odcházeli značně otráveně. Míra byl, dle vlastních slov, rozhozený z práce a fyzicky na to prostě nestačil. Málo běhá... říkám já! Stav tedy srovnán na 2:2... a pak už to šlo z kopce. Kleceři nepochopitelně projeli mixa, jejich královskou disciplínu, ve které bohužel v poslední době tápou. Útočný blondýn na straně protiháče prostě „nebyl dost špatnej“. Honzíkovu prohru jsem ani moc nezaznamenala. Richard, oslaben nemocí, nastoupil proti knihovníkovi, první set prohrál, v druhém srovnal, ale na třetí už chudákovi Richardovi nezbyly síly. Přesto díky! A Míra? Ten nafasoval bratra v zeleném triku - toho s míň vlasama - a byl to MAZEC! Chvílemi jsem si připadala jako v matrixu - ten borec byl snad úplně všude anebo minimálně všude dosáhl, vybíral nechytatelné míče, které pak s oblibou vracel „do kříže za síť“ nebo naopak úplně dozadu, prostě tak, jak se má badminton hrát, Míra se snažil, vztekal, potil, funěl, ale na konci už prostě nemohl. Přesto to byl obdivuhodný výkon, já bych zkolabovala v polovině prvního setu.
Odveta se po dlouhém přetahování a dovolávání se pravidel odehrála již druhý den, v úterý 17. března, v tělocvičně soupeře. Tým odjel ve značném oslabení - pouze Kleceři, Bára a Honzík - a přivezl stejný výsledek 2:6. Podrobnosti, doufám, někdo vbrzku doplní.
PS: tak prý nedoplní, nestojí to za řeč.
Žádné komentáře:
Okomentovat